Pohádka o Ostrovu klidu
Plavu si a nechci tam!!!
Od dětství však slyším: Musíš tam!
Plavej s davem, je to dobrým mravem!
Nezastavuj i když víš, že tím směrem řeky je ti tíž a tíž.
Plavej rychle, nehleď na to, že z pružného těla je už ztvrdlá krychle.
Do prčic! Vždyť já už nechci plavat furt jak tvrdohlaví mezci!
Prosím vzývám kousek klidu a hle OSTROV KLIDU!
Tak vyšoupnu se z řeky temné, jupí je tu slunce, pohoda klid … radostí mě snad jebne.
Plaval jsem furt jak pako a tady shodím sako do trávy a písku a najednou se cítím v jednom velkém štístku.
Pohladí mě, posdílí, vrba sedne ke mně a vše těžké padá ze mě.
Síly naberu plnými doušky a hned mám chuť zvládnout své životní zkoušky.
Tož dobře to je vědět, že je všemu lidu k dispozici ten lidský OSTROV KLIDU!