Pohádka o Ostrovu klidu

Plavu si a nechci tam!!!
Od dětství však slyším: Musíš tam!

Plavej s davem, je to dobrým mravem!
Nezastavuj i když víš, že tím směrem řeky je ti tíž a tíž. 

Plavej rychle, nehleď na to, že z pružného těla je už ztvrdlá krychle.

Do prčic! Vždyť já už nechci plavat furt jak tvrdohlaví mezci!

Prosím vzývám kousek klidu a hle  OSTROV KLIDU!

Tak vyšoupnu se z řeky temné, jupí je tu slunce, pohoda klid …  radostí mě snad jebne.

Plaval jsem furt jak pako a tady shodím sako do trávy a písku a najednou se cítím v jednom velkém štístku.

Pohladí mě, posdílí, vrba sedne ke mně a vše těžké padá ze mě.

Síly naberu plnými doušky a hned mám chuť zvládnout své životní zkoušky.

Tož dobře to je vědět, že je všemu lidu k dispozici ten lidský OSTROV KLIDU!