Již jako malý jsem stále běhal s brašnou červeného kříže a parťákům-vrstevníkům na pískovišti jsem opravoval odřená kolena a jiné šrámy.

Cosi silného uvnitř Jirky, mě směrovalo být lidem na blízku ve chvílích, kdy jim není do zpěvu. Nevěděl jsem, jak s tím mám úplně naložit, byl jsem přeci jen ještě dítě.

Postupem času se však tato touha, pod tlakem výchovného molochu a dalších aspektů, přizavřela. A tak jsem se vydal cestou, kterou vytýčila společnost „bo tak je to spravne!“. Studium, práce, peníze, úspěch, majetek, a náraz do zdi jménem: Smysl života.

Při tom nárazu se mi doslova rozsvítilo a koukám, co to blázním, kde je Jirka, který má jiné touhy, které se neshodují s tím křeččím závodem v bludném kruhu: práce, domů, televize, jídlo, alkohol, cígo, kousek keksu(sexu?) spánek, práce, domů, televize, atd….. a furt do kola.

Náraz a rozsvícení v kebulce bylo zřejmě dostatečně silné, neb hned od dalších dnů se mi v životě začali objevovat zcela jiní lidé, jiné knihy, jiní youtubeři, kteří tvrdili, že je fajn mít se rád, být na prvním místě ve svém žebříčku hodnot a že to otevřené, milující srdce není vůbec špatné. „Tak jo“, řekl jsem si, „to se mnou rezonuje“. A tak se ten Jirka, velký boss manažer, úplně zbláznil a vykročil mimo všechny komfortní zony, které znal.

A hle začaly se dít věci.  Navštívil jsem různá roztodivná místa, pracoval na tzv. osobním rozvoji (rozpomenutí) s různými prapodivnými terapeuty a ono to fakt „světe div se“, fungovalo. 

Na té cestě k sobě, zpět k životu, se polehoučku navracelo to, co jsem cítil v dětství a začal mít velkou touhu být nablízku lidem v dobách, kdy jim není úplně do zpěvu.

A tak přišla výzva, jdeme, Jirko, s kůží na trh! A tak jednoho dne se ocitám s človíčkem v jedné místnosti a ošetřuji ho, poté s ním sdílím a on mi druhý den volá, že je mu moc dobře a co bolelo už tak nebolí a je mu tak nějak lehčeji na duši.

Jirka